Založit webové stránky nebo eShop

OČKOVÁNÍ‚ ODČERVENÍ A NEMOCI

Veškerý text týkající se ODČERVENÍ, OČKOVÁNÍ A NEMOCI byl čerpán ze stránek VETERINAHB !!

(http://www.veterinahb.cz/odcerveni-psu-kocek/)


 

ODČERVENÍ

ODČERVOVÁNÍ ŠTĚNĚTE:

        Vždy se odčervují štěňata i s matkou, protože se mohou infikovat prostřednictvím mléka. Chovná fena se odčervuje v odbobí hárání (2 - 3dny před nakrytím) a poté až se štěňaty.

        První odčervení je v 14dnech, nejlépe pastou. Dále se odčervuje ve 14 denních intervalích až do 2 měsíců (tedy 2, 4, 6 a 8 týdnů věku štěněte) a dále po 1. měsíčním intervalu až do půl roka (tedy 3, 4, 5 a 6 měsíců věku štěněte).

ODČERVOVÁNÍ DOSPĚLÉHO PSA:

        U dospělých psů odčervujeme v intervalích 3 až 6 měsíců (minimálně 2x ročně). Odčervujeme podle vyžití psa, zda je trvale doma či venku a jestli je v blízkosti hospodářských zvířat. Pokud by bylo v trusu znatelné články, musíme psa ihned odčervit a po 14 dnech opakovat odčervení, aby se dosáhlo maximálního účinku zníčení parazitů.

OČKOVÁNÍ

PROČ OČKUJEME:

        Běžné infekce, které číhají na každém kroku na psy i kočky, jsou nebezpečné a mohou způsobit vážné onemocnění nebo dokonce smrt. Dobře provedená prevence je vždy lepším řešením než následná léčba. Proto se provádí očkování neboli vakcinace. Pro zodpovědné majitele zvířecích přátel je očkování samozřejmostí.

KDY OČKUJEME:

        Obvyklý postup je takový, že očkování proti základním chorobám se zahajuje mezi 6. až 9. týdnem věku štěněte. Záleží samozřejmě na nákazové situaci. K základním chorám patří psinka, parvoviróza, infekční hepatitida, infekční laryngotracheitida, parainfluenza. Následné přeočkování se provede za 3 až 4 týdny a vakcinace tohoto základního spektra chorob je ukončena za další 3 až 4 týdny.

        Musíme mít na paměti, že zvíře je úplně chráněné až 14 dní po poslední vakcinaci, kdy se vytvoří dostatečná hladina protilátek, která ho ochrání proti infekcím. Proto bychom do té doby měli zabránit styku s ostatními zvířaty, zejména odložit návštěvu cvičiště apod. Další přeočkování se provádí v pravidelných intervalech jednou ročně. Přesný postup se liší na jednotlivých pracovištích a v závislosti na použitých vakcínách, obecné zásady očkování jsou však společné.

Vakcinace psů proti chorobám
Onemocnění Původce Doporučení pro vakcinaci Primovakcinace
Psinka Morbillivirus nutná po 6. Týdnu
Parvoviróza Parvovirus nutná po 6. týdnu
Infekční hepatitida Adenovirus - 1 nutná po 6. týdnu
Infekční laryngotracheitida Adenovirus - 2 nutná po 6. týdnu
Parainfluenza Virus parainfluenzy nutná po 6. týdnu
Infekce bordetelami Bordetela bronchiseptica možná po 8. týdnu
Koronaviróza Coronavirus možná po 6. týdnu
Leptospiróza Leptospira icterohaemorhagiae nutná po 8. týdnu
Dermatofytóza Microsporum canis možná po 12. týdnu
Lymská borelióza Borrelia burgdorferi možná po 16. týdnu
Tetanus Clostridium tetani možná po 12. týdnu
Vzteklina Lyssavirus povinná od 3 do 6 měs.
Herpesviróza Herpesvirus canis možná 7 – 10 dní po nakrytí

 

ONEMOCNĚNÍ - NEJČASTĚJŠÍ PARAZITÉ

Škrkavky

Toxokaróza – napadení škrkavkami. Nejčastějším a nejnebezpečnějším parazitem psů a koček je škrkavka. U psů parazituje škrkavka psí (Toxocara canis), u koček škrkavka kočičí (Toxocara felis). Obě jsou zcela běžně rozšířené ve vnějším prostředí a jejich vajíčka jsou velmi odolná. Ve vhodných, tj. vlhkých podmínkách, přežívají až 3 roky.

Problémy způsobují zejména při odchovu mláďat a nebezpečné jsou i z důvodu možné nákazy člověka, hlavně dětí. Naprostá většina štěňat a koťat je infikována škrkavkami - až 90%. Škrkavky jsou dlouhé od 6 do 18 cm, jejich tělo je na průřezu oválné a mají bělavou až nažloutlou barvu. Hostitel se nakazí vajíčky, ze kterých se ve střevě vylíhnou larvičky. Ty pronikají přes střevní stěnu do krve. Krví putují do jater, plic, průdušnice (tzv. enterohepatopulmonální migrace), kde působí dráždivě a nutí ke kašli. Jsou vykašlány, polknuty a opět osidlují střevo.

U mláďat mohou způsobit pneumonii, ztížené dýchání, kašel, ale zejména trávicí obtíže. Ve střevě odnímají živiny – výsledkem je apatie, zvracení, průjem, dehydratace a hubnutí. Při silné invazi škrkavek může dojít až k ucpání a následné ruptuře střeva, břicho takto postižených zvířat je zvětšené a bolestivé (škrkavkové břicho). Škrkavky dále vylučují neurotoxin ascaridin, který může způsobit křeče až ochrnutí. Při silných infekcích může dojít až k úhynu.

U dospělých psů putují larvy škrkavek přímo do různých orgánů (somatická migrace) a ve střevě se nacházejí zcela vyjímečně. U koček tato věková odolnost není tak výrazná, škrkavky tak mohou osidlovat střevo i u dospělých zvířat.

U psů se významnou měrou na přenosu uplatňuje transplacentární přenos. U fen, které mají larvy škrkavek uložené v různých orgánech, hlavně ledvinách, dochází vlivem hormonálních změn během březosti k uvolňování těchto larev do krevního oběhu. Ve 3. trimestru březosti (po 42. dnu) pronikají tyto larvy přes placenty do plodů, kde se usidlují v játrech. Po porodu pokračuje migrace do střeva a již třítýdenní štěňata mohou vylučovat vajíčka škrkavek. Po narození se uplatňuje i galaktogenní přenos, kdy se larvy škrkavek dostávají do těla štěňat kojením mléka od matky. Kombinací tohoto trasplacentárního a galaktogenního přenosu jsou infikováma všechna štěňata ve vrhu. U koček k transplacentárnímu přenosu nedochází, uplatňuje se pouze přenos galaktogenní.

Toxokaróza je významná zoonóza. Člověk se od psů a koček nakazí vylučovanými vajíčky. Vylíhlé larvy se ukládají v různých orgánech (larva migrant visceralis, LMV) - orgánová forma, zejména u dětí do věku 5 let, nebo se ukládají v očích – oční forma u starších dětí a dospělých. Na infekci člověka se více podílí Toxocara cati vzhledem k celoživotnímu vylučování vajíček, typickému kočičímu zahrabávání trusu, množství polodivokých koček a celkově menší úrovní péče věnované kočkám.

Napadení měchovci

Významnými vnitřními parazity psů a koček, kteří se vyskytují hlavně v chovech s vyšší koncentrací zvířat, jsou měchovci. Patří sem měchovec psí (Ancylostoma caninum), měchovec kočičí (Ancylostoma tubaeformae) a měchovec liščí (Uncinaria stenocephala). Poslední jmenovaný je nejčastější zástupce měchovců psů a koček u nás.

Měchovci jsou drobnější než škrkavky, měří pouze 5 až 18 mm. Mají ale výrazně vyvinuté kousací ústrojí se zuby, kterými poškozují sliznici tenkého střeva a způsobují zde krvácení. Část larev prodělává tracheální migraci – přes střevní stěnu putuje do plic a průdušnice, kde jsou vykašlány, polknuty a opět se dostávají do střeva.

Stejně jako u škrkavek dochází ke galaktogenní infekci a u Ancylostoma caninum je možný i transplacentární přenos. Navíc jsou měchovci schopni i perkutánní infekce (přes kůži), kdy může dojít k alergické reakci, dráždění a poškozování kůže.

Klinické příznaky infekce měchovci závisí na postiženém orgánu a na množství parazitů. Nebezpečná je hlavně galaktogenní infekce mláďat, kdy může dojít k jejich úhynům, i když matka je zcela v pořádku. Dále je to apatie, průjem s čerstvou, nenatrávenou krví, anémie, vyhublost a dehydratace. Změny na kůži se projevují hlavně na končetinách, hrudi a spodině břicha. Pozorujeme zarudnutí, ztrátu srsti, polštářky jsou zarudlé a bolestivé, drápy se deformují a praskají.

Měchovci představují nebezpečí i pro člověka. Pronikají kůží, nejčastěji na chodidlech, kde způsobují zarudlé, silně svědivé léze – symptom larva migrans cutanea (LMC).

Trichinelóza

Infekce svalovcem stočeným (Trichinella spiralis), případně dalšími druhy svalovců, není pro masožravce příliš patogenní. Psi jsou odolnější než kočky. Infekce je velmi nebezpečná pro člověka, kde je v případě nakažení možné až úmrtí. U nás byla vypracována velmi účinná opatření na ochranu zvířat a lidí, proto už nebyla několik desítek let u člověka zjištěna.

K nakažení dochází pozřením masa s larvami trichinel – střevní fáze, larvy následně pronikají do krevního oběhu – krevní fáze a krví se dostávají do svalů, kde se stočí a vytvoří cysty – svalová fáze.

Psi a kočky by se mohli nakazit syrovým masem neznámého původu, zvláště z divokých prasat, která nebyla veterinárně prohlídnuta. Larvy svalovců jsou zničeny důkladným vařením.

Tasemnice psů a koček

Nejběžnější tasemnicí psů a koček je tasemnice psí (Dipylidium caninum), která je přenosná i na člověka, tasemnice liščí (Echinococcus multilocuralis), měchožil zhoubný (Echinococcus granulosus) a různé tasemnice rodu Taenia.

Tasemnice mají dlouhé a ploché tělo složené z mnoha článků. Délka těla je podle druhu tasemnice od několika cm až po 5 m, záleží také na počtu tělních článků. Na předním konci těla se nachází hlavička s háčky a přísavkami, které slouží k přichycení na střevní stěnu. Zadní články, které obsahují zralá vajíčka, se oddělují a samostatně nebo s výkaly odcházejí z těla ven (bílo-růžové články velikosti cca 3 x 9 mm). K dokončení svého vývoje tasemnice potřebují jednoho nebo dva mezihostitele (např. blecha, různí savci, člověk).

Mezihostitelem tasemnice psí je blecha. Kočka nebo pes se nakazí pozřením této infikované blechy. Člověk se nakazí pozřením larválního stádia (např. náhodně s jídlem, při mazlení se zvířetem – pes či kočka člověka olizují). Pro dospělé psy a kočky nepředstavuje infekce touto tasemnicí vážnější zdravotní nebezpečí, riziko spočívá spíše v možném nakažení člověka. Ve střevě člověka se vyvine z larvy dospělá tasemnice, která produkuje vajíčka. Onemocnění se projevuje bolestmi břicha, zvracením a průjmem.

Tasemnice liščí a měchožil zhoubný jsou dalšími významnými tasemnicemi parazitujícími ve střevech koček a psů. Larvální stádia těchto tasemnic se usidlují v mnoha orgánech zvířat i člověka, jež se nakazili pozřením vajíček. U člověka se larva usídlí v různých orgánech (nejčastěji v játrech, plicích nebo mozku) a vytváří cystu, která může připomínat růst nádoru. Psi a kočky se nejčastěji nakazí pozřením hlodavců, kteří jsou mezihostiteli těchto tasemnic.

Rovněž pozřením infikovaných myší, potkanů a syrového masa se mohou psi a kočky nakazit dalšími tasemnicemi rodu Taenia.

ONEMOCNĚNÍ

Psinka (D)

Psinka je velmi nebezpečným virovým onemocněním, které se vyskytuje ve třech základních formách: slizniční, střevní a nervové. Forma plicní se projevuje výtoky z nosu, kašláním až zápalem plic - pneumonií. Střevní forma způsobuje průjmy a zvracení, nervová navozuje křeče až ochrnutí. Může mít však i kožní projevy - ztluštění a ztvrdnutí polštářků na tlapkách. Většinou se nejdříve projevuje vysokými teplotami, které po 2-3 dnech ustoupí. Pes bývá malátný a zpravidla nepřijímá potravu. Téměř vždy je onemocnění provázeno zánětem horních cest dýchacích, kašlem a zánětem spojivek s hnisavým výtokem z očí. Pes může zvracet, mít průjem, někdy až krvavý. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy nebo jejich sekrety. Zvláště vnímavá jsou štěňata, ale onemocnět mohou i starší zvířata.

Infekční zánět jater (Infekční hepatitida,H)

Postihuje zejména játra a projevuje se žloutenkou, výraznou bolestivostí břicha, průjmem a zvracením. Postiženy mohou být i oči, kdy dochází k zákalu rohovky, mohou se objevit krváceniny na sliznicích.

Parvoviróza (P)

Vysoce nakažlivé onemocnění projevující se krvavým průjmem, zvracením; často končí úhynem zvířete. Nejvyšší riziko nákazy je u štěňat. Zdrojem nákazy je trus nemocného zvířete.

Parainfluenza (Pi)

Infekce s méně závažným průběhem, která je však velmi nakažlivá a snadno se přenáší z jednoho psa na druhého přímým kontaktem, ale i prostřednictvím vzduch. Spolu s druhotnou bakteriální infekcí způsobuje onemocnění nazývané psincový kašel, který se zpočátku projevuje suchým kašlem, dávením a horečkou, později může postihnout i plíce a způsobit jejich zánět.

Leptospiróza (L)

Bakteriální onemocnění. Rezervoárem onemocnění jsou divoce žijící zvířata (hlavně potkani). Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminované vody. Mezi hlavní příznaky patří vysoké horečky, žloutenka, krváceniny na sliznicích a krev v trusu. Některé typy leptospir jsou přenosné na člověk a jsou vysoce nakažlivé - např. Weilova žloutenka.

Koronaviróza (C)

Méně závažné akutní průjmové onemocnění. Onemocnění virového původu se vyskytuje zejména u štěňat do 1 roku věku, především ve velkých chovech, útulcích apod. Nejvíce vnímavá jsou štěňata ve věku 6 - 9 týdnů. Onemocnění se přenáší trusem infikovaného jedince.

Infekční laryngotracheitida

Podílí se na vzniku psincového kašle. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy či jejich sekrety. Projevuje se suchým až záchvatovitým kašlem a dávením.

Tetanus (T)

Původci tohoto onemocnění se vyskytují všude v okolním prostředí, v půdě, vodě, apod. Pes může onemocnět po jakémkoliv poranění, obzvláště rizikové je období výměny mléčných zubů u štěňat, dále u psů loveckých a pracovních, popř. u psů, kteří se vyskytují v blízkosti koní a přežvýkavců. Projevuje se ochrnutím příčně pruhovaných svalů.

Lymská borelióza (B)

Onemocnění přenášené klíšťaty, u psů se projevuje hlavně záněty kloubů. Ochrana před touto chorobou spočívá zejména ve vhodném ošetření proti klíšťatům.Vakcinaci provádíme u psů v oblastech se zvýšených výskytem tohoto onemocnění a u psů, kteří se často chodí do lesa.

Dermatofytóza (D)

Onemocnění způsobené kožními plísněmi. Na kůži se objevují holá ložiska s šedavými šupinkami a může dojít k přenosu na člověka. Vakcinaci můžeme použít i při léčbě tohoto onemocnění.

Herpesviróza

Nebezpečné onemocnění zejména pro chovné feny. Způsobuje potrat březích fen, úhyn novorozených štěňat, popřípadě respirační onemocnění.

Vzteklina (R)

Velmi obávané onemocnění, protože postihuje všechny teplokrevné živočichy a je přenosná i na člověka. Přenáší se pokousáním a po propuknutí příznaků končí vždy smrtelně. U psa se podle průběhu onemocnění rozděluje na tichou a zuřivou formu, která má tři stádia – prodromální (bezpříznakové), excitační a paralytické.

TOPlist